O filosofii

Filosofie je přibližně 2500 let trvající intelektuální proces, ve kterém se snaží civilizované lidstvo o komplexní pochopení vztahu lidských bytostí k okolnímu vesmíru.

Abychom pochopili místo a smysl filosofie v celkové architektuře lidského poznání, jak jej lidstvo nakumulovalo za desetitisíce let od paleolitických dob, pokusíme si představit lidské poznání jako ohromnou pyramidu na sebe navazujících vrstev. Potom je hned na první pohled zřejmé, že většinu obsahu a základní spodní vrstvy pyramidy tvoří tzv. „mýtické myšlení“, jehož struktury vládnou lidským myslím skutečně desetitisíce let. Pro toto myšlení je typický intelektuální postup, který tu po vzoru J. Monoda nazýváme „animistickou projekcí“.

S filosofií jako takovou nastává nová epocha v intelektuálním zvládání problémů, které před nás staví svět a my sami. Pro filosofii a později pro vědu je typické abstraktní a reflektované myšlení směřující k formulaci univerzálních a neosobních principů, kterými se řídí realita. Základní obsahový problém filosofie lze formulovat následovně: filosofie od svých počátků předpokládá, že svět, který se ukazuje našim smyslům a přímé zkušenosti, není identický s neviditelnými nicméně skutečnými principy chování věcí (jako jsou přírodní zákony atd.).

Základním úkolem filosofie (a z ní později vyrůstajících věd) je objevení těchto principů a systematické vysvětlení vztahu těchto principů ke způsobům, jakým se tyto principy manifestují v naší běžné (smyslové) a intelektuální zkušenosti. V tomto komplikovaném a dlouhodobém procesu jsme prozatím došli k odůvodněným přesvědčením, že lidské myšlení je skutečně racionální spekulací schopno odhalit fundamentální rysy skutečnosti, nicméně aby tento proces netrpěl nutnou subjektivností, musí racionální myšlení permanentně reflektovat vlastní (biologické a historické) limity. Proto je také myšlenková operace abstrakce v podobě pojmového a jazykového myšlení, které jsou základními kognitivními postupy filosofie, velmi ambivalentním nástrojem.

Nakonec v posledních velmi přibližně 500 letech dochází k prudkému rozvoji poznání díky jeho specializaci. Od období renesance se postupně od filosofie odštěpují přírodní a humanitní a sociální vědy. Tato specializace na jedné straně vede ke konstruktivnímu a pragmaticky orientovanému poznání, přičemž zejména empirická metoda přírodních věd má přirozenou tendenci korigovat jednostrannosti abstraktního (filosofického) myšlení. Na druhé straně tato specializace způsobuje fragmentárnost lidského poznání, která logicky znesnadňuje celkovou orientaci a možnost vzájemné interakce mezi rozmanitými oblastmi vědění.

Nyní jsme historicky v situaci, kdy vzniká silná poptávka po sjednocujícím myšlení, po sjednocujících metodách v přírodních a sociálních vědách. Věříme proto, že filosofie se svojí přirozenou tendencí k budování syntetické jednoty poznání bude hrát v dalším civilizačním procesu svoji zásadní roli.

Filosofové a sociální vědci navíc mnohdy hráli aktivní roli při reflexi společenského vývoje a vytvářeli tak protiváhu moci, která se snažila ovládat lidské bytosti v souladu s vlastními zájmy. Tato reflexivní celospolečenská role myšlení je nedílnou součástí úkolů filosofie a sociálních věd. Katedra filosofie se hlásí k takto vymezené tradici myšlení a chce rozvíjet úsilí svých členů o objektivní a kritické poznání.

Vít Bartoš, Ondřej Lánský